Strašák jménem anestezie
Každý, jehož pes musel podstoupit zákrok nebo vyšetření pod celkovou anestezii, ten pocit zná. Ten strach a nejistota. Probudí se? Bude vše v pořádku? Však už se stalo, že zdravý pes "zůstal na stole" po rutinním zákroku. Ano stává se to, ale ne tak často, jak by si člověk myslel. Pojďme se společně podívat, jaká jsou rizika celkové anestezie a jak se dají minimalizovat.
Nejprve je důležité zmínit, že každá anestezie s sebou nese jisté riziko. Uvádí se například, že zhruba jedno zvíře ze 100 000 bude mít nežádoucí reakci na anestetika. Tato reakce může být různá, od nevolnosti, otoku v místě vpichu, až po ty vážné (anafylaktický šok, smrt). Před každou anestezií je nutné zvážit rizikové faktory. Mezi vysoce rizikové pacienty je možné zařadit pacienty v šoku (například po autonehodě), vážně dehydratované pacienty, nebo ty s vážným orgánovým selháním (srdce, játra, ledviny). V takových případech je vhodné anestezii odložit. Mezi rizikové skupiny mohou být zařazeni geriatričtí (staří) pacienti, se skrytým orgánovým selháním (srdeční nedostatečnost, chronické onemocnění ledvin nebo jater,...), diabetici, epileptici nebo například novorozená mláďata. V případě zařazování do rizikových skupin hraje velikou roli i plemeno. Například trpasličí plemena jsou více náchylná k podchlazení v průběhu anestezie, naopak obří plemena (dogy) častěji trpí na skrytá onemocnění srdce, extrémně "krátkonosá" plemena (mops, buldoček) jsou automaticky řazena do rizikové skupiny bez ohledu na jejich věk.
Správným přístupem, a to například provedením předoperačního vyšetření, správnou volbou veterinárního zařízení, nebo třeba genetickým testováním, je možné velkou část rizik minimalizovat.
První závažnou komplikací spojenou s celkovou anestezií je maligní hypertermie (MH). Jedná se o dědičné onemocnění spojené s vážnou nežádoucí reakcí na podané léky a může končit i fatálně. V případě anestetik se MH projevuje zvýšeným množstvím oxidu uhličitého v krvi, zvýšeným srdečním tepem a tělesnou teplotou. Pokud anestezie není včas ukončena, může dojít až k rozpadu svalů, arytmiím, selhání ledvin a následně ke smrti. Postižení jedinci jsou často zcela bez příznaků, do doby, než je jejich tělo vystaveno spouštěčům. (V některých případech může být spouštěčem pro rozvoj MH i stres, způsobený například velkou fyzickou námahou spojenou s nadměrným zvýšením tělesné teploty, případně spojený s vysokou okolní teplotou). Dědičnost tohoto onemocnění je autozomálně dominantní, to znamená, že k projevu stačí pouze jedna alela (od jednoho z rodičů). Toto onemocnění se netýká pouze psů, ale i lidí a jiných savců.
Vzhledem ke genetické podstatě tohoto onemocnění, je možné ho odhalit příslušným testem, který lze objednat v genetických laboratořích. U postižených jedinců je možné použít jiný druh anestezie, společně s prevetivním podáním příslušných léků.
Komplikace u skrytých vrozených vad srdce a jiných orgánů.
Před anestezií by měl být pes řádně vyšetřen (změření tělesné teploty, kontrola sliznic, poslech srdce a plic, posouzení celkové tělesné kondice). Je možné provést i krevní testy, které mohou odhalit špatnou funkci některých orgánů. Díky těmto vyšetřením lze opět minimalizovat riziko komplikací.
Dalším rizikem, o kterém se příliš neuvažuje, je lidský faktor. Vždy se takzvaně "může něco stát". I doktoři jsou jen lidé. S narůstajícím tlakem na personál narůstá počet chyb, není čas na kontrolu pacienta, není místo na probouzení, nedostatek zkušeností veterináře, neschopnost rychle zareagovat (například při prudké reakci na léky),...Těch možností je mnoho. Ale výběrem vhodné kliniky je opět možné většinu rizik eliminovat. Veterinární kliniky se mohou lišit i v tzv. anesteziologických protokolech. Některé kliniky používají inhalační anestezii a po celou dobu je pacient připojen na přístroje pro monitorovaní jejich životních funkcí. Jiné kliniky používají starší protokoly s vyšším rizikem.
Před i po anestezii je důležité dodržovat pokyny veterináře. Jako je například hladovka před zákrokem, klidový režim po zákroku, dohled nad psem, který ještě není plně probuzen. Při nedodržení doporučení může dojít například k úrazu (pád ze schodů, gauče, kluzká podlaha,...), zvracení, udušení potravou, podchlazení, nebo přehřátí psa,... Tím, že budou dodržována doporučení od veterináře, dojde opět ke snížení rizik spojených s anestezií.
zdroje:
Brunson DB, Hogan KJ. Malignant hyperthermia: a syndrome not a disease. Vet Clin North Am Small Anim Pract. 2004 Nov;34(6):1419-33. doi: 10.1016/j.cvsm.2004.05.010. PMID: 15474681.
Roberts MC, Mickelson JR, Patterson EE, Nelson TE, Armstrong PJ, Brunson DB, Hogan K. Autosomal dominant canine malignant hyperthermia is caused by a mutation in the gene encoding the skeletal muscle calcium release channel (RYR1). Anesthesiology. 2001 Sep;95(3):716-25. doi: 10.1097/00000542-200109000-00026. PMID: 11575546.
https://www.animalclinic.cz/