Socializace, kouzelné slovo, které zná každý...

Ale už málokdo ví, co si pod správnou socializací představit. Většina lidí si pod pojmem socializace představí neustálé vystavování štěněte/psa všemu možnému. Na procházkách vyhledávají všechny možné podněty a socializují hlava nehlava. Protože přeci nechtějí nic zanedbat a co to štěně nepozná do určitého měsíce, už nemá šanci přeci zvládnout....A výsledek? Reaktivní psi a absolutně vyřízení páníčci.

Na úvod bych vám chtěla říct, že nikdy nemáte šanci stihnout vše za štěněčí období. Váš pes se bude po celý svůj život setkávat s novými, otravnými, "děsivými", lákavými podněty. Není šance abyste za tak krátkou dobu, jako je období odvahy štěněte, kdy se doporučuje co nejvíc socializovat, všechno stihli. Může se i stát, že z nějakého důvodu nemůžete toto období využít (nemoc, zranění, odrostlý pes). Nebojte není nic ztraceno. A opravdu není potřeba, aby si váš pes na každém rohu s každým hrál, mazlil se a šplhal na neznámá místa. 

U socializace je obecně mnohem důležitější kvalita, než kvantita.

Na co se tedy se štěnětem zaměřit? A jak správně socializovat abychom nenadělali víc škody než užitku? První, co je potřeba budovat, je vztah a srozumitelná komunikace se psem. Naučte štěně reagovat na vás a na vaši pochvalu, naučte se sledovat jeho řeč těla. Vysledujte, kdy je potřeba mu pomoct, podpořit a kdy je fajn nechat to na něm a pouze sledovat situaci. Užívejte si společné chvilky a každý jeho radostný pohled na vás. Vytvářejte komunikaci přes dlouhé vodítko. A nezapomínejte, pokud vás štěně venku absolutně nevnímá, není dobrá cesta nechat ho pobíhat navolno, ale zapracujte na vazbě na vás. Z těchto věcí pak můžete těžit, kdykoli potřebujete svého psa socializovat s nějakým podnětem. 

Socializace se psy

Když své štěně socializujete s jiným psem, dbejte na to, aby obě strany měly situaci pod kontrolou. Pokud daného psa neznáte, rozhodně by ani on ani štěně neměli být bez kontroly vodítka, stejně tak když se vidí úplně poprvé. Ne každý umí správně odhadnout svého psa a nechcete pak slyšet větu "on tohle ještě nikdy neudělal". Obecně platí pravidlo, pokud chcete socializovat štěně na neznámého psa, měli byste vidět, že pes je pod kontrolou majitele a nedělá si co chce. V takovém případě máte alespoň nějakou jistotu, že i v případě případného konfliktu, bude pes ovladatelný. Ani vaše štěně by nemělo bezhlavě vypálit za psem. Ideální situace je štěňátko zklidnit a následně umožnit (ne nutit) kontakt, například s nějakým povelem ("kámoš" apod). Díky tomuto jednoduchému pravidlu naučíte své štěně časem rozlišovat, kdy se o psa nemá zajímat a kdy má dovoleno se jít seznámit. Ne každé štěně o kontakt stojí a stejně tak ne každý pes. Proto byste interakci mezi nimi nikdy neměli vynucovat, ale umožňovat. Už jen to, že jsou v blízkosti a vy si například druhého psa hladíte, krmíte své štěně, nebo na střídačku oba (po dohodě s majitelem) apod, bohatě stačí. To je řízená socializace. Nebuďte nespravedliví ke štěněti ani k druhému psu. Ani jeden by neměl být utlačovaný, setkání by mělo být příjemné pro oba. Pokud vám jde o spřátelení obou abyste se mohli vídat častěji, vyrazte na krátkou procházku, někteří dospělí psi se cítí v pasti, když stojí na místě v přítomnosti "vetřelce" na kterého oni rozhodně nejsou zvědaví. Není potřeba, aby se vaše štěně očichávalo nebo si hrálo s každým psem, kterého potkáte na procházce. Učte štěně i projít kolem psů bez reakce (i tady využijete vazbu na vás, pochvalu, práci s vodítkem). Pokud budete štěně "socializovat hlava nehlava" může se vám lehce stát, že z něj nechtěně uděláte reaktivního psa. To znamená, bude vám nekontrolovatelně utíkat za jinými, nebude schopen se ovládnout v jejich přítomnosti. V případě, že jste své štěně do interakcí nutili a nechali ho v tom takzvaně "vykoupat", může se vám stát, že časem bude na ostatní psy zlý. Setkání s jinými psy má totiž už spojené s něčím, o co nestojí, co nemá rád a co nedopadlo dobře. 

Socializace na lidi

Stejná pravidla platí pro setkání s lidmi. Ano, když je štěně malinké je krásné a roztomilé, většina lidí vám odpustí tlapky na kalhotách, opusinkované děti, atp. Ale u dospělého psa už tak tolerantní nebývají. Opět učte štěně, že lidi jsou fajn, ale ne za každou cenu. Rozhodně pokud se vaše štěně zmítá na vodítku, protože nutně potřebuje skočit na paní, co stojí opodál, kontakt neumožněte bez toho aniž byste se zaprvé zeptali paní, a co je hlavní, štěně nedostali pod kontrolu a do stavu vnímání. Nebojte se lidi i poprosit o spolupráci, že určitě není problém štěňátko pohladit, pozdravit,... ale nejprve ho na to musíte připravit. Pokud jsou rozumní pochopí to a pokud nejsou, nebojte se odejít. Stejně tak, nenuťte štěně do kontaktu. Pokud se někoho bojí, chvilku například "jen tak buďte" povídejte si a nechte štěně pochopit, že mu nic nehrozí. Pokud ho budete tahat násilím z jeho úkrytu, moc dobrou socializaci neuděláte. 

Socializace na okolí

Hlavně tady je potřeba mít dobře zvládnuté principy vodítka, manipulace, pochval apod. Většinu situací je totiž pes schopný zvládnout pochopit, pokud má u sebe pána, který je mu oporou,  kterému rozumí a věří. Například štěně se bojí sochy, odpadkového pytle v lese, kanálu,... a odmítá k němu přijít. V klidu s ním komunikuju a jdeme se spolu na tu podezřelou věc podívat. Mám dlouhé vodítko a tak mu dám tolik prostoru, kolik potřebuje. Já sama (nebo s ním) se jdu podívat na to "nebezpečí" (co kdyby měl pravdu, že :-) ). Můžu to prozkoumat, můžu na to sáhnout, stoupnout, dřepnout si vedle toho... Zvědavost je jedna z vlastností štěňat, která vám v tomhle moc pomůže. Pokud, já, jako ta které věří, se tam jdu podívat a nic se mi nestalo, většinou mě bude následovat. Důležité tady je, nelákat, neutěšovat, ale podpořit a případnou odvahu řádně odměnit. Neodcházíme ze situace dřív, dokud to nemáme vyřešené. Na druhou stranu netáhnu ho násilím k tomu čeho se bojí, protože tím strach akorát zesílí a štěně přestává vnímat. Jsou situace, kdy je možné vodítkem pomoct, ale mělo by se jednat o "pošťouchnutí" a ne o to, že ho táhnu a ono bojuje. Kdy můžete pomoct a kdy je dobré počkat? Na to vám univerzální radu nikdo nedá a kdo jo, od toho ruce pryč. Proto je tak důležité mít svého psa nakoukaného a vy budete vědět, kdy se jedná jen o nejistotu z neznámého, kdy stačí pomoct udělat první krok a kdy se jedná o panickou hrůzu.

Takže ano, socializujte, ale s rozumem, citem a respektem.