Shiba a dítě

Je shiba vhodná k dětem? Jak naše shiba přijme nového člena rodiny? Co udělat před příchodem miminka? Co (ne)dělat v seznamování a v soužití? 

Na začátek je důležité zmínit, že každý pes je originál. Do jisté míry hraje roli genetika, ale i péče/socializace u chovatele a následně u majitele. Shiba většinou miluje svoji smečku, ale po svém. Nepotřebuje být neustále v centru dění a ráda si zaleze do klidu. 

Pokud už doma shibu máte a plánujete nebo čekáte miminko, určitě vám běží hlavou spousta myšlenek. Velmi záleží na tom, jak starý je pejsek, jaký vztah spolu máte, jak si to srovnáte v hlavě. Ano, srovnané myšlenky bez výčitek, to je asi to nejdůležitější. Pokud budete neustále řešit, "co kdyby",...shiba vaši nervozitu vycítí. Kde není vyrovnaný páníček, může být problém. Takže první věc, kterou si musíte uvědomit, když se vaše rodina rozroste, pes opravdu není chudák, naopak. Čekají ho dlouhé procházky s kočárem (protože venku je větší klid, než doma a nemusíte koukat na ty haldy plínek nebo jiný dětský nepořádek). Váš pejsek bude pořád ten samý, milovaný, jen se jeho smečka rozroste a až nastane vhodný čas budou to nejlepší parťáci.

Pět kroků, které můžete pro pejska i sebe udělat ještě před příchodem miminka

1. Je dobré naučit pejska, kde má své bezpečné místo. Kde má a bude mít vždycky klid a jistotu.

2. Abyste se vyhnuli úplně zbytečným nepříjemnostem, naučte pejska, že má misku k dispozici po dobu žrádla a ne po celý den.

3. Nikdy nikoho nenechávejte, aby mu sahal jen tak do misky nebo na "žužlací" věci, dle mého je to zbytečná šikana, která u více kořistnických plemen/psů může v dospělosti způsobit problém. (Tip: naučte pejska pouštět na povel a nebo odejít. Aby věděl, co bude následovat a uposlechl. Protože, když je to povel, tak o tom se nediskutuje)

4. Pokud máte v plánu nějaké změny režimu, zkuste je zavést ještě před příchodem.

5. Můžete pejska učit jemnosti, například jemné doteky čumákem na povel, "pusinku",…

Pět věcí, na které myslet při prvních kontaktech miminka se psem

1. Nejdřív vítat a potom řešit. Pokud jste nerodili doma, nejspíš vás čeká bouřlivé přivítání. Myslete na to, až ponesete to vajíčko s tím (pro vás) nejúžasnějším a nejzranitelnějším ve vašem životě. Dejte si prostor na bezpečnou vítačku a až pak řešte seznámení.

2. Naplánujte to. Zvažte, jakou má váš pejsek povahu a jak nejspíše bude reagovat a podle toho se rozhodněte jakým způsobem provedete první seznámení. (Na zemi, v náruči, ve dveřích, v postýlce…)

3. Pes nemusí vždy reagovat dle vašeho očekávání, proto nic neočekávejte a sledujte, jak se situace vyvíjí (proto mobil v ruce může být na obtíž)

4. Kontakt umožňujte ale nevynucujte. Nedávejte miminko ke psovi! Ale nechte psa aby se přišel podívat sám.

5. Klid. Buďte v klidu vy a vše bude v klidu taky.

Interakce dítěte a psa má svá pravidla. Velmi doporučuji nastudovat psí signály, díky nim můžete snadno odhalit problém, ještě než se projeví naplno. Pokud váš pes v přítomnosti dítěte tuhne, přestává dýchat, sevře tlamu a podobně. Nejspíš není s danou situací úplně v pohodě a je potřeba mu dodat potřebnou jistotu nebo usměrnit dítě. Ani vyvalení se na záda nemusí nutně znamenat pozitivní pocity vašeho psího parťáka. Zívání a olizování psa také většinou neznamená, že je pes unavený a nebo má na něco chuť, ale že daná situace mu působí stres. Signálů signalizující stres, nebo blížící se problém, je mnoho. A je dobré se je naučit rozpoznávat. Nebojte, váš psí parťák většinou ustojí hodně a není potřeba z každého signálu dělat vědu a závěry, že váš pes nesnáší vaše miminko. Může být i unavený, "jen nemít náladu", nebo si řeší svoje vlastní problémy. Pokud, ale pořádně "načtete" psa, budete mu rozumět a v konkrétní situaci mu budete moct pomoct a nebude to jen "nikdy mu to nevadilo a najednou..."

Jste zvyklí svého psa objímat a pusinkovat? Nedělejte to, většinou to váš pes od vás toleruje, ale ocenil by jiný kontakt. Dítě vás bude napodobovat a k němu už tak zdvořilý nemusí být. Násilné pusinky ze strany dítěte se sice mohou zdát roztomilé, ale určitě to není milé ke psu. Nikdy také nedovolte dítěti, aby po psovi šlapalo, nebo si na něj sedalo. Správný vztah můžete budovat přes žrádlo, krmení z ruky, výcvik, čuchací hry, nebo společnými hrami, co obě strany zvládnou. Časem a správným přístupem bez tlaku i nedůvěřivý pes získá větší důvěru ve "vetřelce".

Druhá situace, která může nastat je "máme děti a chceme štěňátko". Tahle kombinace bývá často bezproblémová, ale i tak je potřeba správný přístup, aby se něco nepokazilo. Děti si často neuvědomují rozdíl mezi zvířetem a hračkou, mohou působit nepřiměřený tak na štěňátko. Nedokážou číst signály štěňátka. Je potřeba vychovávat obě strany sledovat jejich interakce a naučit děti, jak se ke štěňátku chovat. Velmi krásná knížka, kterou si s dětmi můžete společně prohléhnout je "Psí řeč" od Lili Chin. 

To že váš pes je zvyklý na děti také nutně neznamená, že bude milovat všechny bez rozdílu. Vždy interakci psa a cizího dítěte kontrolujte a nebojte se ukončit, když se vám rozpoložení psa nezdá. Pokud máte na návštěvě děti a vidíte, že je to už na vašeho psa moc, pošlete ho odpočívat na místo a návštěvu poučte, aby ho nechala být. Nedělejte ze psa hračku a nebojte se ho zastat. Šikanou a nuceným kontaktem, nejen že pocity vůči dětem nezlepšíte, ale i důvěra vašeho psa ve vás značně klesne.