Máme štěňátka!
Včera se u nás narodily dvě překrásné holčičky. Jedna černá a druhá sezamová. Fotky miminek budeme průběžně přidávat do alba (zde). Kakinka porod zvládla na jedničku a vzorně se stará. A jak to vlastně celé probíhalo?
V sobotu 17.8. ve tři ráno, začala Kaki odcházet zátka. Kromě častějšího čištění nejevila žádné známky blížícího se porodu. Večer jsem si všimla po venčení, že jí tam visí hlen. To by nebylo nic zvláštního, bohužel ale měl špatnou barvu a to zeleno šedou. Pokud se u feny objeví výtok s touto barvou, může to signalizovat odlučování placenty, což je velmi nebezpečný stav, zejména pro štěňátko, které by mělo do krátké doby ven, přichází totiž o výživu a kyslík. Ano jako správný prvochovatel jsem zpanikařila. Volala poradci na telefonu (moje skvělá chovatelka Gábina Zemancová). Jenže ta byla v tu dobu u psů a tak sem se nedovolala. Panika stoupala a tak jsem volala na veterinu. Rozhovor ve velmi arogantním duchu (ano snažila jsem se být klidná a nebrečet, ale občas mě hlas zradil). Paní veterinářka mi řekla, že jediné co pro mě můžou udělat je, že mi na ultrazvuku kouknou, zda jsou štěňata živá a já ať si pak rozhodnu, zda chci císaře. Císař, věc co mě děsila, komplikace s ním spojené (srůsty apod). Přeci nemůžeme "říznout" prvorodičku v 61 dni... Po chvíli jsem se dovolala Gábině, která mě (jako vždy) uklidnila. Probrali jsme spolu, jak to vypadalo, co by to mohlo znamenat, jaká jsou rizika. Poradila mi, ať ještě počkám a dám Kaki na nějaký bílý podklad ať víme, zda z ní ještě něco jde. Naštěstí nešlo. Kromě toho, byla Kaki úplně v pohodě, žrala, pila a byla mazlivá. K večeru jí přišly první přípravné bolesti a já se radovala, že se to konečně blíží...
Celou neděli ale byla Kaki opět Kaki. Jak kdyby si rozmyslela porod a rozhodla se, že nikdy rodit nebude. Jen se o trochu víc schovávala na kočičí pelech, kam už se sotva vešla. Noc proběhla klidně a až na mě spali všichni.
V pondělí ráno už to začínalo vypadat zajímavěji. Kaki měla sem tam bolesti, ale nic velkého. Dvakrát zvracela a odmítala pít. Lehla si ke dveřím a venku pak hodně čůrala a tahala na všechna možná místa. To už jsem tušila, že se to blíží. po venčení šla na svoje porodní místo a tam začala mít zimnici (okamžitě sem si vzpomněla na svoje porody). Zavolala jsem Jirku z práce aby se postaral o kluky a já mohla být v klidu s Kaki v pokojíčku. Než stihl přijet Kaki začaly stahy. V 9:40 praskla voda (světlá! jupí!!) a za deset minut po té se objevila "bublinka" štěně v obalu. V 10:25 přišla na svět první černá holčička. Problém byl v tom, že poté, co vylezla ven, se Kaki rozhodla, že štěně, je venku, zaobíráme se jím a už nebude tlačit placentu. Takže tam vysel obal se štěňátkem na velmi krátké šňůře. Pomáhání feně u porodu je velmi kontroverzní téma a nikomu neříkám, jak a co má dělat a jaký postup je lepší. Já díky Gábině věděla o spoustě rizicích, co vše se kde může pokazit a byla jsem připravená umět zasáhnout a udělat některé úkony za Kaki. Do poslední chvíle jsem si nebyla jistá, jak se rozhodnu, ale když jsem viděla, jak málo prostoru tam pro překousnutí má, bylo rozhodnuto. Nechtěla jsem řešit krvácející krátký pupečník, díry, v břiše, ukousnuté ocasy, apod. Takže pean, zaškrtit a pak pižlat společně s Kaki. Trochu osušit, vysát hleny, zkontrolovat a dát zpátky ke Kaki. Ta se ihned dala do ošetřování. Po chvíli jsem zkontrolovala jestli už nic neteče a pean odstranila.
V 11:30 Kaki praskla další voda. Stahy ale nebyly zas tak intenzivní a skoro hodinu se nic neobjevilo. pak se objevil čumáček bez obalu. To by nebylo nic zvláštního, ale přišel mi mnohem menší, než u předešlé. Kaki tlačila, ale ne tak efektivně. Už jsem trochu tušila, co se nám to rodí... skoro hodinu tam byl jen čumáček a kus hlavičky, a najednou Kaki začala silně tlačit a vedle toho se objevila další bublinka ve které byl rozpoznatelný další čumáček!!! Tím se moje obavy potvrdily. Druhé štěňátko jsem rychle vytáhla s následující kontrakcí, aby Kaki mohla porodit bezpečně poslední štěňátko a ideálně aby to mrtvé moc nezaznamenala. Nešlo mi tak úplně o její "pocity" ale bála jsem se aby ji to nezmátlo a případně neodvrhla to druhé zdravé v domnění, že je divné. Po patnácti minutách (ve 14:05) se narodila naše druhá sezamová holčička. Tentokrát šla ven i s placentou s Kaki jsme ho vybalili a já sem odsála hleny, měla jich tam víc, protože už ve vaku bylo vidět jak otevírá tlamičku a tak se trochu napila. Naštěstí nic hrozného, vše jsem balónkem odsála štěňátko bylo vitální a velmi pohyblivé. Mezitím, co ho Kaki čistila a masírovala, jsem opět přerušila šňůru pak trochu dosušila a vrátila ke Kaki.
A teď krátké povídání k tomu druhému mrtvému štěňátku. Nejsem veterinář ani odborník, tak mé výrazy případně omluvte. Bylo tak o polovinu menší a nemělo ještě vyvinuté pohlaví. Odhadovala bych že tam 14 dní před porodem se zastavil jeho růst. Můžeme polemizovat, proč, co se tam stalo. Ale zkrátka takhle to je, když je něco špatně, příroda to ukončí. Když jsou zárodky malé, fena je vstřebá a nic se nepozná. Takto velká ale už vstřebat nelze. Aby mrtvý plod neohrozil prostředí fenky a zbylá štěňata, dojde k "zakonzervování" plod tak trochu zmumifikuje, proto pracovní název mumie. Podezření už jsem měla delší dobu, vzhledem k tomu, že bříško Kaki sice hodně vyrostlo, ale po nějaké době mi přišlo, že je menší. Sobotní událost se změnou barvy hlenu nás v tom podezření podpořila.
Tahle varianta je asi ta nejméně smutná, co se nám mohla stát. Pokud štěňátko mělo nějaký defekt, stejně by nepřežilo a aby mi umíralo v ruce případně po pár dnech, týdnech,...nebo mělo nějakou vadu se kterou bychom se trápili do konce života, to bych neunesla, takhle je to "lepší".
Ano i o tom je chovatelství...
Nejedná se o zcela vzácný případ, jen se o tom tolik nemluví, nebo lidi neví, co to je. Jsem moc ráda, za to jakou mentorku v podobě Gábiny mám. Moc děkuju, za to, že jsi se mnou strávila včera skoro celý den na telefonu, radila a uklidňovala co to šlo. Děkuju, že se od tebe můžu učit a můžu se vyhnout většině začátečnických chyb, které někdy končí velmi smutně a je to zbytečné.